O Nevědění

 

Kniha Nevědění Milana Kundery přišla v českém překladu v roce 2021. Jejím tématem je odloučení od své vlasti, od domova a rovněž odloučení samotných protagonistů mezi sebou. Prožívání přítomného, myšlení na budoucí a nostalgické ohlédnutí za minulým se v příběhu mísí s Kunderovou bravurou vykreslení myšlenek jednotlivých postav. Radim Kopáč píše v recenzi knihy pro Lidové noviny: Je to kniha pomalejšího tempa, vyladěná spíš nostalgicky; na rozdíl od Slavnosti bezvýznamnosti, která má švih a elán jako ta nejlepší němá groteska s Chaplinem [1].

Čas

Temporalita je ústředním motivem pro všechny hlavní figury. Minulost se v Josefově případě roztéká jako hodiny na obrazech Salvátora Dalího. Jeho vzpomínky jsou nahlíženy v deníku a porovnávány se současným dospělým Já. V případě Ireny je historie smazána jako křída na tabuli. Nikdo se jí po návratu domů nezeptá, co celou dobu v emigraci dělala, nikoho její minulost nezajímá. Kundera v příběhu vykresluje setkání postav, které na svou minulost vzpomínají různě. Josef si Irenu nepamatuje, zatímco Irena si jejich mladá léta vybavuje jako včera. Paměť je ošemetná věc a tato setkání jen dokazují prastaré pravidlo, že když dva mluví o tomtéž nemusí jít o totéž. Čas je představen i v rovině životních fází člověka. Mladá dívka byla zamilována do chlapce, který jí hodlal opustit. Její nepovedená sebevražda je jen důkazem mladistvého nevědění. Nevědění o budoucím osudu každého z nás. Máme na tomto světě jen jediný pokus, a to ještě s nejistým výsledkem. Co je den v řekněme osmdesátiletém životě člověka? A jak funguje paměť? Kundera píše: Člověk nikdy nezkusil ten poměr vypočítat a neexistuje ostatně žádný technický prostředek, jak to udělat; přesto bez velkého rizika, že se mýlím, mohu předpokládat, že paměť uchovává jen miliontinu, miliardtinu, zkrátka úplně nepatrný kousíček prožitého života (s. 81). 

Čas běží

Setkání po letech může nabývat různých podob. Od příjemného překvapení po nostalgický pocit ztráty minulosti. Nemusí se jednat jen o mezilidská setkání. Svou roli hraje také ulice, dům, město, hřbitov nebo krajina. Prostě místo spojené se vzpomínkami a vyvolávající obrazy z předcházejících let života. Návraty jsou nutně spojeny s porovnáváním. Ocitl jsem se v lepší či horší situaci? Proměnilo se tohle místo v ráj nebo v peklo? Jsou mí známí pořád stejní nebo se proměnili?

Domov se po dlouhém odloučení jeví jiný. Někdo se dokonce ani nemá potřebu vracet, a naopak je rád za odloučení, tak jako v příběhu Švéd Gustaf, který žil s Irenou v Paříži a který si po sametové revoluci v Československu otevřel pobočku své firmy v Praze. Hlavní město se s příchodem kapitalismu ocitlo pod náporem turistů. Kundera jej vykresluje jako město plné drahých podniků, kde si ani zdejší obyvatelé nemohou dát jídlo, Praha pohlednic píše. A není daleko od pravdy. V situaci před pandemií covid-19 byl tzv. over-turismus problémem spousty historických měst. O specifické situaci v Praze pojednává článek pro The Guardian ze srpna 2019 [2].

Otázka nevědění

Román Nevědění byl napsán už v roce 1999. Do angličtiny byl přeložen jako Ignorance [3] v roce 2002. V češtině si jej můžeme užít v překladu Anny Kareninové. Doslov připravila Sylvie Richterová, která Kunderovo umění románu přirovnává k hudbě orchestru. A skutečně je román poskládán z několika tónů postav do melodické harmonie. Richterová píše: Naslouchá ten, kdo se ptá, kdo vyzývá k vyprávění, kdo vystoupil z tisíce let starého zástupu osob bez otázek (s. 149). Významný rakouský filozof z první poloviny 20. století, Ludwig Wittgenstein by hledal ty správné otázky. My můžeme otázky hledat s knihou v ruce. Můžeme si uvědomovat, že nevíme, co nevíme a že nevědět je pro dolce vita někdy lepší než vědět.

---

[1] Recenze Radima Kropáče knihy Nevědění je dostupná na: https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/exulant-je-naveky-sam-kunderovo-nevedeni-jasne-dokazuje-ze-aby-clovek-zil-musi-se-ptat.A211109_094736_ln_kultura_jto a k poslechu od 8:45 minuty na: https://www.mujrozhlas.cz/knizky-plus/recenze-romanu-milana-kundery-nevedeni

[2] O fenoménu over-turismu v Praze pojednává článek Roberta Taita pro The Guerdian dostupný zde: https://www.theguardian.com/world/2019/aug/25/prague-drunk-tourists-conquer-our-city

[3] Na anglickou verzi Ignorance z roku 2002 napsala v roce 2013 Gabriela Sládková z Masarykovy univerzity v Brně bakalářskou práci dostupnou zde: https://is.muni.cz/th/qfbu1/