david seidler

Sedím v prostorách IPR, dříve Sdružených projektových ústavů na Karlově náměstí. Usazen přímo naproti "šále" s vizualizacemi vítězného návrhu je místo téměř ideální k vyjádření se k projektu. Snažíc si nastudovat a pochopit oceněné tři projekty soutěžního dialogu jsem v CAMPu strávil asi hodinu už ve čtvrtek v době plného výstavního prostoru a živých diskuzí o návrzích. Nicméně dnes je neděle, hodina do zavíračky, méně lidí a věnovat bych se chtěl výstavě jako celku. Myšlenka kombinovat prostor k posezení či práci s výstavou není nová. Určitě si vybavíme mnoho kaváren a restaurací, kde na stěnách visí každý měsíc jiné obrazy a rovněž v Centru architektury u Karlova náměstí se jedná o zhruba rok zavedený koncept využití místnosti v přízemí. Milé prostředí kultivované diskuze nad jakýmkoliv projektem. Další použité prvky výstavy rovněž nejsou nové. Mítnosti dominuje ve středu prostoru tzv. "light box", tedy světlem podkreslená tištěná vizualizace návrhu z jedné strany...

These thoughts are influenced by the book Architecture without architects by Bernard Rudolfsky issued in 1964. A set of examples of build environment by people without engineer plans or any sense of architectural education. No Architecture is a manifestation of common sense, a creation which deals with important things that interests the user.   It is about rejection of architectural problems like the visual appearance of a plan, a form of a street, or interest about visual smog of the city. No Architecture emphasize the role of public interest, of a man´s preoccupation and perception.  There is probably a certain correlation between good buildings and famous architects who have not studied architecture. Take the most influential architect of the 20th century, Le Corbusier. He studied engraving and he take an architectural experience in studios of brothers Perrets and in a studio of Peter Behrens. Another contemporary example is Japanese architect, Pritzker price winner of ...